Když se řekne „šachy“, jistě si každý z vás vybaví hrací plán o 64 polích, ve tvaru čtverce, na jehož ploše se nachází prostor pro pohyb pro 32 figur světlé a tmavé barvy. Původní hra pochází ze starověké Persie, odtud také samotný název, který souvisí s titulem tehdejšího panovníka (šáh). Jak a kde přesně šachy vznikly, nevíme, pouze je nám známo, že ke konci 15. století prošla původní perská verze tzv. šatrandž úpravou do podoby takřka shodné s tou dnešní, a že teprve od poloviny 19. století jsou šachové turnaje zařazeny jako sportovní odvětví.
Kuriózní odměna za vynález deskové hry
K šachové hře se váže jedna zajímavá pověst. Zda je pravdivá, nebo ne, není podstatné, pouze vyzdvihuje inteligenci starověké civilizace a údajného vynálezce této hry. Tím byl ve staré Persii chudý rolník, který působil na panovníkově dvoře. Jednoho dne nabídl znuděnému šáhovi zajímavou hru pro pobavení a trávení volného času. Zpočátku ji hráli spolu, později panovník vyzýval ke hře své poddané a vznikaly první zápasy a turnaje.
Perský šáh byl však nesmírně velkorysý a chtěl se objeviteli této úžasné zábavy odvděčit. Ve své domýšlivosti tak rolníkovi nabídl jakoukoli odměnu, kterou si vyžádá. Byl zkrátka ochoten vyplatit valouny zlata, nechat vystavět moderní obydlí, učinit chudého muže boháčem.
Ten však překvapil své okolí těžko uvěřitelnou volbou oné odměny. Velice skromně odpověděl, že by si přál, pokud se panovník neurazí, pouhá obilná zrna. A to tak, že na první políčko postaví dvě zrnka pšenice a na druhé políčko druhou mocninu počtu zrnek z prvního políčka. Na třetím políčku druhou mocninu zrnek z druhého políčka, a tak dále, až k poslednímu 64. poli.
Nepříliš bystrý vládce si představil pouhá dvě zrnka na prvním políčku a na dalším poli další 4 zrnka, ale dál již nepočítal. Domníval se, že si rolník ve své skromnosti vybral tu nejubožejší odměnu, jakou mohl, pouhých pár obilných zrnek. Ale stačilo počítat dál a záhy bylo jasné, že těch zrnek bylo tolik, že šlo o veškerou úrodu celé Persie. Vždyť již na pátém poli šachovnice bylo pomyslných více než 65 tisíc zrn, ale na šestém poli to bylo více než 4 miliardy zrnek. Když pak umocníte čtyři miliardy druhou mocninou, jste teprve na sedmém poli a půjde o kvadriliony zrn. Na konci první řady už se tedy jednalo o stovky pytlů zrní a teprve tehdy šáh začal chápat, co to znamená tzv. exponenciální řada. Dojít až k poslednímu políčku šachovnice by znamenalo mnohem více zrní, než jaké bylo v celé Persii vůbec k dispozici.